(6. 6.)
Eucharistie nám dává odvahu, abychom s láskou přijímali slabosti druhých, jak to Bůh činí s námi. To je logika eucharistie: přijímáme Ježíše, který nás miluje, a uzdravuje naše slabosti, abychom mohli milovat druhé, a pomáhat jim v jejich slabostech.
(6. 6.)
V eucharistii se křehkost stává silou: silou lásky Boha, který se vydává, aby mohl být přijat, silou lásky, která se sdílí, aby dávala život a sytila, silou lásky, která se rozděluje, aby nás sjednotila.
(6. 6.)
Eucharistie uzdravuje, protože nás sjednocuje s Ježíšem. Pomáhá nám osvojit si jeho způsob života a umožňuje nám, abychom se stejně jako On dávali bratřím a sestrám a odpovídali na zlo dobrem.
(5. 6.)
V tomto desetiletí k obnově ekosystémů musíme znovu získat ekologickou rovnováhu na různých úrovních: vnitřně – sami se sebou, solidárně – s druhými, přirozeně – se vším stvořením, duchovně – s Bohem.
(4. 6.)
V měsíci červnu, který je věnován zvláště úctě k srdci Ježíšovu, můžeme opakovat jednoduchou modlitbu znovu a znovu: „Ježíši, přetvoř mé srdce podle srdce Tvého.“ Naše srdce budou postupně trpělivější, štědřejší, milosrdnější…
(3. 6.)
Eucharistie, pramen lásky pro život církve, je školou vzájemnosti a solidarity. Kdo se živí chlebem Kristovým, nemůže zůstat lhostejný k těm, kterým chybí každodenní chléb.
(2. 6.)
I kdyby naše modlitby byly jen koktáním, vycházejícím ze slabé víry, nikdy bychom nechtěli přestat důvěřovat Ježíši. Naše plaché modlitby, nesené Jeho modlitbou, stoupají do nebe jako na orlích křídlech.
(30. 5.)
Tajemství Trojice je neměřitelné a přesahuje možnosti naší mysli. Mluví však k našemu srdci, protože je obsahem výrazu Janova evangelia, který shrnuje celé Zjevení: „Bůh je láska“.