(2. 4.)
Na kříži vládne Bůh sám s bezbrannou a odzbrojující silou lásky. Bůh nás uvádí v úžas. Nechme se tímto úžasem naplnit, pohleďme na ukřižovaného a řekněme: Opravdu jsi Boží Syn. Jsi můj Bůh.
(2. 4.)
Ježíšův kříž je tichým místem, kde sídlí Bůh. Dívejme se každý den na jeho rány. Vidíme v nich naši prázdnotu, selhání, zranění. Jeho rány jsou otevřené pro nás, skrze tyto rány jsme uzdraveni.
(2. 4.)
Kristův kříž je výrazem lásky, služby a bezpodmínečného darování sebe sama. Je to opravdu „strom života“, života v hojnosti.
(1. 4.)
Eucharistie je Ježíš sám, který se za nás zcela vydává. Když věříme, že nás skrze svaté přijímání sytí a zůstáváme v něm, mění to náš život, a tak se můžeme stávat darem pro Boha i pro bratry a sestry.
(31. 3.)
Cesta obrácení vždy vede skrze kříž. Svatost se neobejde bez oběti a bez duchovního boje.
(31. 3.)
Kristův kříž je jako maják, který lodím, které jsou v bouři na otevřeném moři, ukazuje přístav. Je to znamení naděje, které nezklame a říká nám, že podle Božího plánu spásy není marné žádné naše soužení.
(30. 3.)
Na křížové cestě v každodenním životě hledíme do tváří mnoha bratří a sester, kteří jsou v nouzi. Neobcházejme je. Dovolme soucitu, aby pohnul našimi srdci a buďme jim nablízku.
(30. 3.)
Ježíš stoupá na kříž, aby sestoupil do našeho utrpení – to vše pro nás, abychom skrz naskrz pronikli k naší lidské realitě; aby se k nám přiblížil a nenechal nás o samotě v bolesti a smrti; aby nás přivedl k sobě, aby nás zachránil.
(29. 3.)
Církev v dnešní době rozjímá o Ježíšově utrpení. Trpící Kristus je přítomen v každém chudém, vyloučeném, nemocném, hladovějícím člověku, se kterým společně nese jeho kříž.