(21. 3.)
„Pokud pšeničné zrno nespadne do země a neodumře, zůstane samo; ale pokud odumře, přinese hojný užitek.“ Právě tehdy, ve zkoušce a osamělosti, když semeno odumře, nastává doba, kdy klíčí život, aby ve správný čas přinesl zralé plody.
(21. 3.)
Každé dítě, které se objeví v lůně ženy, je darem, který obohacuje rodinu; otce a matku, prarodiče a sourozence. A to dítě potřebuje přijetí, lásku a péči. Vždy!
(21. 3.)
Rasismus je virus, který snadno mutuje a představuje neustále číhající nebezpečí. Znovu a znovu se stydíme za projevy rasismu, které ukazují, že sociální pokrok nejde zaručit jednou provždy.
(20. 3.)
Modlitba na začátku každého nového dne nám dodává odvahu, takže problémy, které nás čekají, nejsou již překážkami našeho štěstí, ale Božími znameními a příležitostmi setkat se s Ním.
(19. 3.)
Svatý Josef je příkladem přijímání Božích plánů. Kéž pomáhá všem – zejména mladým lidem při jejich rozhodování. Kéž uskutečňují sny, které pro ně Bůh má.
(19. 3.)
Modlím se, aby každá rodina ve svém domě zažila blízkost Svaté rodiny z Nazareta. Kéž toto setkání naplní naše malá domácí společenství upřímnou a velkorysou láskou, která je zdrojem radosti i při různých zkouškách a obtížích.
(18. 3.)
Žít půst s nadějí znamená přijímat naději Ježíše Krista, který dává svůj život na kříži a třetího dne ho Bůh vzkřísí, a být připraven odpovědět na jakoukoliv otázku k přiblížení naděje, která nás naplňuje (1 Petr 3, 15).
(17. 3.)
Duch svatý píše dějiny církve a světa. Jsme jako prázdné stránky, na které může umělecky psát. Díky Duchu svatému je každý z nás originál, protože neexistuje žádný křesťan, který by byl úplně stejný jako druhý.
(16. 3.)
V této situaci velké nejistoty ohledně budoucnosti chceme důvěřovat v bratrskou lásku a umožnit druhému zakusit, že ho Bůh miluje jako své dítě.