(19. 2.)
Půst, modlitba a almužna jsou podle Ježíšova poselství (srov. Mt 6,1-18), podmínkou i projevem našeho obrácení.
(18. 2.)
Postní doba je zde proto, abychom doufali, abychom znovu nasměrovali svůj pohled na Boží trpělivost. To je naděje na smíření, ke které nás vybízí Svatý Pavel: „Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20).
(17. 2.)
Vraťme se k Duchu, který oživuje, k ohni, který nás pozvedne z popela. Modleme se znovu k Duchu svatému, znovu objevujme oheň chvály, který spaluje popel tísně a rezignace.
(17. 2.)
Dnes skloníme hlavu, abychom přijali popel. Postní doba znamená pokorně sestupovat do svého nitra a také k druhým. Znamená to pochopit, že spása není výstupem ke slávě, ale sestoupením z lásky.
(17. 2.)
Začínáme cestu postní dobou. Na jejím začátku jsou slova proroka Joela, která uvádějí směr, který bychom měli následovat: „Obraťte se ke mně celým svým srdcem“ (Joel 2,12). Postní doba je návratem k Bohu.
(17. 2.)
V této době obrácení obnovujeme svou víru, čerpáme z „živé vody“ naděje a s otevřeným srdcem přijímáme Boží lásku, která nás činí bratry a sestrami v Kristu.
(16. 2.)
Chamtivost, touha mít všechno hned, nepochází od Boha. Když se staráme o „hned“, zapomínáme na to, co je navždy: chytáme mizející mraky a při tom ztrácíme z dohledu nebe.
(15. 2.)
Abychom lépe porozuměli Božím plánům v našem životě, snažíme se posílit spojení s ním v modlitbě. Takto zjišťujeme, že Bůh je soucitný Otec, který se o nás vždy stará.