(5. 3.)
Myslíme na naše bratry a sestry, kteří zaplatili nejvyšší cenu za svou věrnost Bohu. Kéž nás vaše oběť posílí v důvěře v moc kříže a jeho uzdravující poselství o odpuštění, smíření a znovuzrození.
(5. 3.)
Jen když se vidíme, i se svými odlišnostmi, jako členové jedné lidské rodiny, můžeme zahájit účinný proces obnovy a zanechat budoucím generacím lepší, spravedlivější a lidštější svět.
(5. 3.)
Přicházím jako kajícník a prosím Boha a lidi o odpuštění za zkázu a krutost; jako poutník míru ve jménu Krista, knížete pokoje. Jak moc jsme se modlili za mír v Iráku! Bůh nás vždy slyší. Je na nás, abychom se vydali jeho cestou.
(4. 3.)
Drazí křesťanští bratři a sestry v Iráku, kteří jste vydali svědectví o víře v Ježíše prostřednictvím nejtěžších zkoušek, velmi vás toužím vidět. Je mi ctí setkat se s církví mučedníků. Díky za vaše svědectví!
(4. 3.)
Zítra se vydám na třídenní pouť do Iráku. Už dlouho jsem se chtěl setkat s tamními lidmi, kteří tolik trpěli. Prosím vás, abyste tuto apoštolskou cestu doprovázeli modlitbou, aby proběhla dobře a přinesla očekávané plody.
(4. 3.)
Postní doba je časem, kdy se snažíme věřit hlouběji, tj. nechat Boha vstoupit do našeho života, a dovolit mu, aby „u nás bydlel“ (srov. Jan 14, 23).
(3. 3.)
Nikdy bychom se neodvážili věřit v Boha, který miluje lidi, kdybychom neznali Ježíše. Neboť který Bůh je připraven zemřít pro lidi? Který Bůh vždy miluje trpělivě, aniž by žádal, aby byl sám milován?
(2. 3.)
SVÁTOST SMÍŘENÍ (text videoposelství): „Když jdu ke zpovědi, je to uzdravení pro mě, pro mou duši. A potom můžeme pokračovat v rozvíjení duchovního zdraví, abychom se dostali od ubohosti k milosrdenství. Středem vyznání nejsou hříchy, které vyznáváme, ale Boží láska, kterou dostáváme a kterou vždy potřebujeme. Středem zpovědi je Ježíš, který nás očekává, naslouchá nám a odpouští nám. Pamatujme na to. V Božím srdci jsme dříve my samotní, než naše chyby. Modleme se, abychom mohli v nové hloubce prožít svátost smíření, abychom mohli lépe zakoušet bezmezné Boží milosrdenství. A modleme se, aby Bůh dal své církvi milosrdné kněze, a ne mučitele.“
(1. 3.)
Všichni jsme specialisté na křižování ostatních, abychom zachránili sami sebe. Oproti tomu Ježíš se nechal přibít na kříž, aby nás naučil nesvalovat zlo na druhé.