Milí farníci, bratři a sestry!
Konečně se dostávám k tomu, abych napsal pár řádek o sobě. Mé jméno je Ladislav Sovadina. Narodil jsem se 11. 6. 1967 v Přílepech u Holešova. V této vesnici na úpatí Hostýnských hor jsem pak prožil bezmála třicet let. Žijí tam moji rodiče a bratr s rodinou. První čtyři roky základní školy jsem absolvoval v Přílepech, další čtyři v Holešově. Poté jsem studoval na strojní průmyslovce ve Zlíně, tehdy vlastně ještě Gottwaldově. Maturoval jsem v roce 1985. Na vojně jsem byl ještě klasicky na dva roky ve Stříbře. Poté jsem pár let pracoval v různých oborech, ale zásadní bylo strojírenství. Dělal jsem programátora, seřizovače i obsluhu NC strojů v Tajmac-ZPS Zlín. Důležitý v mém životě byl rok 1999, kdy jsem se, zejména kvůli práci, přestěhoval do Otrokovic. Tam se odehrálo vše podstatné, co mě nasměrovalo na duchovní cestu.
Pocházím z obyčejné rodiny věřících, kteří chodí každou neděli do kostela. Rodiče a babička mě vedli k víře a vštěpovali mi zásady správného chování a jednání. Jako malý jsem chodil na náboženství a byl u prvního svatého přijímání. V dospělosti to však už bylo z mé strany slabší, do kostela jsem moc nechodil a co se týká víry, byl jsem tak nějak „svůj“. Až došlo k jedné události, která se stala v roce 2002, a která zcela změnila můj život. Neprožíval jsem tehdy zrovna dobré období, zvláště co se týkalo práce i mezilidských vztahů. Nebylo to vlastně nic dramatického, ale spíše ta pověstná kapka, po které kalich přeteče. Nelze to úplně popsat, protože Boží volání je vždycky obestřeno tajemstvím. Ale od konkrétního okamžiku jsem získal v Bohu naprostou jistotu. Dal mi poznat, že všechno, co jsem prožil, nebyla žádná náhoda, ale že to byl On, kdo mě všemi úskalími života vedl. Šel jsem do kostela v Otrokovicích a velice silně vnímal, že se vracím k Bohu, že se vracím ke kořenům, zasazeným už dávno.
V létě jsem se přihlásil k přípravě na biřmování. A když jsem v červnu 2003 stál po přijetí darů Ducha svatého v presbytáři, blesklo mi hlavou, že je to začátek. Že mě Pán zve na cestu, na které mě bude neustále překvapovat. Myšlenky na kněžství přišly docela brzy, i když už to nebylo tak intenzivní, jako první setkání s Ním.
Do Teologického konviktu („nultého“ ročníku semináře) jsem nastoupil v roce 2006. V kněžském semináři jsem pak prožil velice pěkné období, ale vnímal jsem to tak, že je to jenom příprava k tomu, co bude následovat. V červnu 2012 jsem byl vysvěcen na jáhna a nastoupil na své první místo do Přerova. Jáhenská služba byla hodně pestrá a byla to pro mě velká škola. Na kněze jsem byl vysvěcen 22. června 2013 a „místem určení“ se stal Zábřeh a okolí. Také toto místo mělo něco do sebe a hlavně přežívání ve zdejších „polních podmínkách“ mě pomohlo, myslím celkem zocelit…Poté jsem se stal kaplanem v Hranicích, Stříteži nad Ludinou a Jindřichově. Po dvou letech jsem pak zamířil na své první samostatné místo jako administrátor do Dlouhé Loučky a exkurendo Šumvaldu a Paseky. Tím vlastně tak trochu kopíruji cestu vašeho předchozího duchovního správce, otce Pavla, který prošel stejnými působišti…
I když vzpomínky na mé předchozí působení zvláště ve Stříteži a Jindřichově jsou ještě velice živé, snažím se od nich odpoutat a věnovat se práci na vinici Páně, na tom místě, kde mě On posílá. Milí farníci, těším se na spolupráci s vámi, prosím o modlitbu a věřím, že Pán naše společné snahy požehná.
otec Ladislav