„Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Boží sláva září nad tebou.“ Píše prorok Izajáš. A pokračuje: „Národy budou kráčet v tvém světle.“ V evangeliu jsme slyšeli známý příběh o třech mudrcích od východu. Tito jsou považováni za první zástupce pohanů, nebo také můžeme říci národů. Hledají narozeného Ježíše a jdou za ním. A tím vlastně naznačují, že od této chvíle neplatí Boží zaslíbení pouze pro vyvolený národ izraelský, ale pro všechny, kdo uvěří evangeliu, a přijmou Ježíše jako svého Spasitele. Ježíš je tím světlem, které prozáří veškeré temnoty.
Na nás je, abychom udělali krok směrem k Ježíši, který k nám přichází. Abychom se s Ním chtěli setkat. Ať už je člověk vedený srdcem nebo rozumem, důležité je chtít se setkat.
Tak jako mudrci od východu, když se vydali na cestu. Cesta byla jistě obtížná. Bůh je však na jejich cestě provázel a oni nezažívali jenom těžkosti, ale zažívali také radost. A když se hvězda, kterou následovali, zastavila nad Betlémem, dosáhla jejich radost vrcholu. Jak jsme slyšeli: „Zaradovali se nevýslovnou radostí.“
Hledat a následovat Ježíše je jistě náročné. Neznamená to však, že budeme na této cestě zažívat jenom těžkosti. Jistě budeme zažívat také radost. A možná největší radost zažijeme tehdy, když se nám někdy Ježíšovo světlo, často i vlastní vinou, na nějakou dobu ztratí, a my ho později zase objevíme. Pak může být naše radost opravdu nevýslovná.
Tak kéž Ježíšovo světlo vždy znovu nacházíme ve svém srdci. Ať se za ním nebojíme jít. Ať ho s radostí následujeme. A ať Jeho světlo prozáří náš život.