V úryvku z knihy Zjevení apoštola Jana zaznívá výzva, aby byli zachráněni ti, kteří jsou poznamenáni na čele a označeni jako Boží služebníci. Mluví se tam o sto čtyřiceti čtyřech tisících, kteří pochází ze dvanácti izraelských kmenů. To by nás mohlo vést k úvaze o tom, že zachráněni budou jenom ti, kteří byli dříve předurčeni a poznamenáni. Následuje však další obraz: veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků. Tedy žádný předem určený počet zachráněných. Ti všichni stojí před Božím trůnem a volají: „Za svou záchranu vděčíme Bohu, který sedí na trůně a Beránkovi“. Myslím, že Beránka můžeme ztotožnit s Ježíšem Kristem. A všichni se klaní a děkují za záchranu.
V týdnu jsme četli z osmé kapitoly listu apoštola Pavla Římanům. Apoštol Pavel píše o tom, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, a kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Bůh je předem vyhlédl, určil, povolal, ospravedlnil a uvedl do své slávy. Bůh je miloval jako první, láskou až do krajnosti, když se Ježíš Kristus vydal za všechny. A ti, kdo na jeho lásku odpověděli tím, že Ježíše jako svého zachránce a spasitele přijali, se můžou Božími dětmi nejen nazývat, ale můžou jimi být. A to je vede k díkům a chvále Bohu. Kéž jsme i my Bohu vděčni, že mezi nimi můžeme být.