Když slyšíme dnešní první čtení, pomyslíme si, že se týká jenom těch, kteří vládnou druhým, především tedy světských panovníků. Pro ně je určena zejména výzva, aby moudrost, která je dovedla k vládě, užívali především k dobru druhých. Aby přijali odpovědnost za ty, kterým vládnou. Ti, kdo tak činí, budou uznáni za spravedlivé.
Ovšem další část se netýká jen těch, kteří vládnou druhým. Moudrost, kterou je Bůh sám, se dává nalézt těm, kdo ji hledají. Těm, kteří přijmou Boha do svého života, nechají se jím ovládnout a vést. Ti, kdo dbají o Boží přikázání, zajistí si nesmrtelnost, což znamená věčný život, který je účastí na Božím životě.
V evangeliu říká Ježíš známou a těžko uchopitelnou větu o tom, že kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro něho ztratí, nalezne ho. Ta první část – kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho – může znamenat výzvu k tomu, abychom nelpěli na všech možných světských principech a hmotných závislostech. Tento „život“ je velice pomíjivý a může se snadno sesypat. Kdo se však nechá nalézt a ovládnout Ježíšem Kristem, kdo ho přijme do svého života a nechá se jím vést, získá nesmírně mnoho. Život v Kristu, který nepomíjí, a který je účastí na Božím životě.
A ještě krátký návrat ke čtení z knihy Moudrosti: Moudrý je ten, kdo se svým životem takto naloží. Kdo svůj život svěří Bohu a nechá se jím vést.