Ta vdova, o které jsme slyšeli v evangeliu, byla opravdu odvážná a neoblomná. Vytrvala oproti velkým překážkám, které se jí postavily do cesty. Za prvé, místní soudce byl nespravedlivý a bezbožný. Za druhé, ženy té doby nesměly na veřejnosti ani jen promluvit. Za třetí, neměla manžela, který by se jí zastal. A nakonec soudcové si v té době vybírali, kterými případy se budou zabývat. Ale většina vdov neměla dostatek peněz, aby si soudce zaplatila. Tato vdova však nedovolila, aby ji zmiňované překážky odradily. Ježíš nám neříká, jestli prosila tvrdohlavě až otravně nebo jestli prosila s radostí a s optimismem. Ježíš nám dává za vzor její vytrvalost.
A možná tak nějak by mělo vypadat i naše prošení, naše modlitba. Ježíš se o nás zajímá bez ohledu na to, zda naše úsilí v modlitbě vychází z bolesti nebo z neústupnosti. Obojí Ježíš dokáže přijmout. On chce, abychom prosili.
Když jeden ze známých církevních otců, svatý Basil Veliký mluvil o přímluvné modlitbě, došel k tomuto závěru: „Někdy může být důvod, že nedostáváme, v tom, že špatně prosíme, anebo prosíme nedůsledně či lhostejně, anebo prosíme o něco, co pro nás není dobré, anebo v tom, že jsme zkrátka prosit přestali."
Modlitba vyžaduje vytrvalost. A také důvěru, že Bůh je tím spravedlivým a milosrdným soudcem, který slyší naše volání a odpoví na něj tak, jak to bude pro nás dobré.