Tomáš tomu prostě nevěřil, přestože mu všichni ostatní apoštolové říkali, že Ježíš žije. Nedokázal to připustit. Navíc ještě prohlásil, že uvěří pouze tehdy, když uvidí Ježíše na vlastní oči a dotkne se svýma rukama jeho ran. Apoštolové museli být z něho zklamáni, protože s ním chtěli tuto velkou novinu sdílet. Když se jim Ježíš zjevil poprvé, Tomáš s nimi nebyl. A proto teď, tváří v tvář jeho skepticismu uvažovali, jak ho přesvědčí o tom, co viděli a slyšeli. Bylo však téměř jisté, že ho nepřesvědčí.
A tak tu novinu trochu doplnili. Vyprávěli mu, co při setkání s Ježíšem osobně prožili. To však z jejich strany bylo všechno, co mohli udělat. Bylo na Pánu, aby se postaral o vše ostatní. Ježíš se Tomášovi zjevil osobně a vyzval ho, aby se vlastnoručně dotkl jeho ran. A Tomáš víc nepotřeboval. Toto jediné setkání, tento jediný důkaz mu pomohl udělat krok k víře. Ježíše přijal jako svého Boha a Pána.
A tak také my prosme Ježíše o to, ať každé naše setkání s Ním je pro nás impulsem k tomu, abychom dokázali udělat krok ve víře. Abychom o Něm dokázali vydávat svědectví. Abychom dokázali lidem ve svém okolí říkat: „Setkal jsem se s Pánem a nemohu o tom mlčet!“