Ve druhém čtení, které bylo z Listu Židům, jsme na začátku slyšeli definici víry: „Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčením o věcech které nevidíme.“ A dále tam bylo popsáno, jak se ve víře osvědčili naši předkové, zvláště Abrahám.
I když už máme definici i příklady, pořád je ještě těžké pochopit a uchopit, co vlastně víra je. Můžeme se podívat do 11. kapitoly Markova evangelia, kde můžeme číst, že Ježíš říká svým učedníkům: „Mějte víru v Boha“. Tak to máme i my zafixované. V řeckém originále je však slovo Bůh ve druhém pádě, takže Ježíš říká učedníkům: „Mějte víru (koho, čeho) Boha“, neboli „mějte víru Boží“.
Z toho můžeme pochopit, že víra patří Bohu, on je zdrojem víry a od něho k nám víra přichází. Takže učedníci nemůžou dosáhnout víry vlastním úsilím. Bůh jim chce víru dát. A chce ji dát také nám. Záleží na tom, zda jsme přijetí Boží víry otevřeni, a zda ji skutečně přijmeme. Toto je pravá víra, Boží víra, která nám umožní uvěřit všemu, co Bůh říká a přijmout vše, co nám dává.
„Kde je váš poklad, tam je i vaše srdce“, slyšeli jsme v dnešním evangeliu. Možná bychom to mohli parafrázovat: „Mějte srdce otevřené pro přijetí Boží víry a tak získáte skutečný poklad, kterým je Bůh sám.“